Apple, tohle už je trapné. Pět giga zdarma po patnácti letech?

Patnáct let technologických zázraků, a bezplatný iCloud pořád stojí na pěti gigabajtech. Apple umí ohromit. Tady ale podle mě předvádí hlavně to, jak malou porcí pohodlí nás dokáže odbýt. A ne, argument „vždyť je to jen 25 korun“ mi jako omluva nestačí.

Komentář

U Applu mi nevadí platit za dobrou službu. Vadí mi, když základ působí jako ochutnávka, po které máte co nejdřív vytáhnout peněženku. A přesně tak na mě v roce 2026 působí bezplatný iCloud. Pět gigabajtů. Pro službu, kolem které se točí fotky, soubory a zálohování. Vážně?

Patnáct let pokroku. A zdarma pořád stejných pět giga.

Nejde o novou změnu ani o právě oznámené zdražení. Je to dlouholetý stav, který podle mě zestárl až nepříjemně. Apple při představení iCloudu 6. června 2011 slíbil 5 GB zdarma. Na české stránce iCloudu k 6. říjnu 2026 stále uvádí stejnou bezplatnou kapacitu.

Patnáct let mezi těmi dvěma údaji je na tom to nejvýmluvnější. Netvrdím, že se za tu dobu nezlepšil samotný iCloud. Srovnávám velikost jeho bezplatného základu. Ta působí jako exponát, který někdo zapomněl odnést z muzea.

Jistě, člověku s minimem uložených dat může stačit. Jenže obhajovat podle nejméně náročného scénáře službu, která má zjednodušovat digitální život, mi přijde dost pohodlné. Od prémiové značky čekám velkorysejší start než neustálé přemýšlení, co se ještě vejde.

„Vždyť je to jen pětadvacet korun.“ Právě

Nejlevnější český tarif iCloud+ nabízí podle aktuálního ceníku 50 GB za 25 Kč měsíčně. To je 300 Kč za rok. Za rozumnou cloudovou službu to nepovažuji za přemrštěnou částku. Vyšší tarify mají svůj smysl a provoz úložiště samozřejmě něco stojí.

Jenže tím se moje výhrada neztrácí. Nemluvím o právu na nekonečný cloud zadarmo. Mluvím o tom, jak značka zachází se základním pohodlím zákazníka. Pětadvacet korun není finanční katastrofa. O to malicherněji na mě působí, že právě za touhle další platbou začíná podstatně použitelnější kapacita.

Za mě by dnes dávalo smysl nabídnout 50 GB jako základ a větší archivy nechat placeným tarifům. To je moje představa férovější nabídky, žádný oznámený plán Applu. Firma může mít jiný obchodní názor. Já jako zákazník zase nemusím každé její rozhodnutí nadšeně omlouvat.

Plný cloud umí zkazit víc než náladu

Praktický háček popisuje přímo podpora Applu: po vyčerpání kapacity se zastaví zálohování zařízení na iCloud, nové fotky a videa se přestanou nahrávat a naruší se synchronizace. Omezení se dotkne i posílání a přijímání pošty na iCloudové adrese.

Právě tohle je pro mě nejslabší místo celé obhajoby. Cloud má ubírat starosti. Když narazíte na jeho strop, řešíte, které údaje mají přednost, co uklidit a zda další záloha vůbec proběhla. Technicky vysvětlitelné? Ano. Dojem prémiového pohodlí? U mě tedy ne.

A pozor na častý omyl: místo v iPhonu a místo na iCloudu jsou dvě různé kapacity. Větší paměť telefonu sama o sobě problém plného cloudu nevyřeší. Stejně tak není dobrý nápad ve vzteku mazat fotografie: při zapnutých Fotkách na iCloudu se smazání promítá i na další připojená zařízení. Nejdřív si uchovejte kopii toho, o co nechcete přijít.

Apple si zaslouží potlesk. Ale ne automaticky

Na propojení zařízení je spousta věcí, které dávají smysl. Právě proto mě podobná drobná lakota štve víc, než by odpovídalo samotným pětadvaceti korunám. Služba může být dobrá a její bezplatný základ zároveň směšně malý. Obojí může platit najednou.

Pokud vám místo dochází, ověřte využití a stav zálohy. Rozumný tarif může být lepší řešení než riskovat důležitá data. Zaplatit za praktické řešení ale neznamená, že musíme tleskat i podmínkám, které nás k němu přivedly.

Pět gigabajtů byl srozumitelný začátek v roce 2011. V roce 2026 už mi to od Applu připadá trapné. A „je to zdarma“ je na patnáct let stagnující kapacity dost slabá výmluva.